Můj příběh
Kdo jsem JÁ?
Jmenuji se Veronika Mertová, sbalila jsem svůj život do jednoho velkého kufru, nechala za sebou šedivé Brno a vyrazila poznávat krásy prosluněného Španělska. S jednosměrnou letenkou do Málagy se v dubnu 2023 na Vídeňském letišti začala moje nová životní kapitola.
Rozhodla jsem se správně?
Rozhodně to nebylo snadné rozhodnutí, ale moje touha žít u moře a naučit se pořádně druhý nejpoužívanější jazyk na světě byla větší, než veškeré obavy. V Brně jsem měla stálou, dobře placenou práci v kavárně, nový byt na hypotéku a taky kamarády a rodinu v blízkém okolí. Nicméně z práce jsem po 4 letech dala výpověď, byt pronajala a kamarádi i rodina už jezdí za mnou na výlet do Španělska. A věděla jsem, že pokud to tady z nějakého důvodu nevyjde, sednu na letadlo a za 4h jsem „doma“.
Můj nový start
První kroky k životu v Malaze
Nyní přišlo na řadu hledání práce, vzhledem k tomu, že jsem se potřebovala naučit španělsky, a to co nejrychleji, moje kroky mířily do restaurací a kaváren, rozdávala jsem svůj životopis všude možně, jako večerníček. Někde ho jen založili, někde řekli, že se ozvou a občas se mi podařilo prohodit pár slov s provozním, ale plynuly dny a odpověď žádná.
Začala jsem obcházet podniky znovu, připomenout se, protože už jsem z té situace začínala být zoufalá. Není přece možné, aby moje cesta skončila tím, že si nenajdu žádnou práci. Věděla jsem, že od června už musím začít pracovat stůj, co stůj, zbývalo pár dní, když se rozdrnčel telefon.
Volali z jedné restaurace v centru města, zda bych mohla přijít na pohovor. Vyrazila jsem a druhý den po pohovoru šla na zkušební směnu, a už tam prozatím zůstala.
V první řadě jsem věděla, že mě bude čekat zařizování na úřadech, proto abych tady mohla žít déle než tři měsíce, po tuto dobu jste tady víceméně jako turista a nemusíte si nic vyřizovat.
Ale protože jsem si zde potřebovala najít práci, musela jsem s tím začít, co nejdřív. Moje mírná znalost španělštiny mi na klidu zrovna nepřidávala, při zjištění, že ani na úřadě si s angličtinou moc nepomůžu.
Po mém prvním nezdařeném termínu pro vyřízení NIE, které jsem si potom ze stresu raději draze zaplatila, jsem na prvním pracovním pohovoru zjistila, že potřebuju ještě číslo seguridad social.
Uf! A tohle je zase co? Vyhledala jsem si na internetu příslušný úřad, kde by vám tohle číslo měli dát. Zadala jsem adresu do navigace a vyrazila. Navigace hlásí jste v cíli a kolem mě 4 budovy s nápisem Seguridad social. Tak jsem se svojí lámanou španělštinou obcházela jednu po druhé, no a samozřejmě, jak už to tak bývá to byla až ta poslední.
Tam mi strčili do ruky papírek, s návodem jak vyplnit žádost přes internet a do pár dní mi přiřadí číslo. S pomocí překladače se mi podařilo žádost vyplnit a odeslat. A kupodivu do dvou dnů opravdu přišel e-mail s vyřízenou žádostí. Tím se první úřední kolečko uzavřelo a já si mohla mírně oddechnou, alespoň na chvilku.
Úřadů už se nebojím!
Díky práci se moje španělština začala rychlým tempem zlepšovat, zaplatila jsem si i privátní lekce a stále se učím, a také připravuju ke státní jazykové zkoušce. Při dalším zařizování na úřadech už jsem se hravě domluvila, zjistila, co a jak zařídit nejen pro sebe, ale i pro ostatní bez zbytečného stresu a přemrštěných plateb agentuře.
Mým cílem je usnadnit i Tobě cestu, k vysněnému životu u moře, k načerpání nových životních zkušeností a nezapomenutelných zážitků.